Ing. Jiří Lain

Jirka Lain, zkušený stavitel a vášnivý sportovec

Sázka na Ing. Jiřího Laina je sázkou na jistotu. Své zkušenosti z minulých období, funkce místostarosty, radního i zastupitele bude umět náležitě uplatnit. Navíc jsou jeho profesní doménou stavby, takže v městských investicích se rozhodně neztratí.

Funkce jednatele ve firmě Montako musí být zodpovědná. Jak dlouho už v Kralupech pracujete?

Příští rok to bude 30 let. Začínal jsem jako řadový stavbyvedoucí a postupně se vypracoval výš. Čas strašně letí, ale i když je stavařina vrtkavá, stále mě baví. Je za vámi totiž vidět kus hmatatelné práce.

To jistě máte za sebou velkou řádku hotových staveb. Kolik přesně?

To už nespočítám. Někdy je to drobná stavba jako garáž, oprava koupelny, rekonstrukce rodinného domu a někdy spolupracujete s dalšími kolegy na větší novostavbě, třeba výrobní hale, administrativní budově, velkoobchodní prodejně, skladu. Momentálně rekonstruujeme školu. Práce to tedy musí být hodně různorodá. Ano, žádná stavba se neopakuje a pracujete s jiným objednatelem. Každý projekt je jiný a většinou přijdou i komplikace, které musíte operativně řešit. Není to jednotvárná práce, naopak je pestrá. Vždycky mě ale potěší, když vidím hotové budovy a areály, které pak dobře slouží lidem.

Obracejí se na vás investoři opakovaně?

Ano, přiznám se, že je příjemné, když vás znovu osloví firmy, pro které jsme něco stavěli a díky dobrým zkušenostem chtějí vás, protože vědí, že to zdárně dotáhnete. V okolí jsme opravdu dobře zavedená firma a o zakázky nemáme nouzi. Libčice jsou na dohled od Kralup, ale přitom Montako pro město nic nestaví. To je pravda a je to dáno hlavně tím, že jako zastupitel nemám zapotřebí dávat podnět k případnému střetu zájmů. Nemám na to povahu ani žaludek a příčí se mi využívat občany zvolené pozice k prospěchu naší firmy. Díky tomu mám svědomí čisté a práce jinde je dost.

Výstavba sportovní haly v Libčicích je letité téma, jak moc je taková stavba složitá?

Z pohledu mé dlouholeté praxe stavba jako taková nebude složitá. Ani nezáleží na velikosti stavby. Jde o komplex od záměru a příprav projektu přes zohlednění všech faktorů a provedení projektové dokumentace až k vlastní realizaci a uvedení do provozu. Tento technický nadhled je ta jednodušší stránka věci.

Tak kde vidíte zádrhel?

Daleko složitější se jeví dohoda mezi městem, sportovními oddíly, potenciálními uživateli i občany, kteří ji neplánují používat, ale přesto se jich stavba haly dotkne. Je otázka, kde by hala měla stát, jak velká a co všechno by měla nabídnout. Nemalou roli hraje ekonomická náročnost, kromě vlastní stavby záleží i na provozních nákladech.

Myslíte si, že je provizorní nafukovačka dobrým řešením?

Shodou okolností můj nejmladší syn hraje házenou a za pár uplynulých sezon jsme navštívili hodně hal. Po této osobní zkušenosti jsem k tomu, co se chystá tady u nás, docela skeptický. Nejsem zastáncem provizorního a nekoncepčního řešení, zvlášť když vím, že peníze na pořádnou a funkční halu už byly připraveny.

Vaši tři kluci aktivně sportují. Jaké byly vaše sportovní začátky?

Původně jsem začínal házenou, ale rychle jsem přešel k fotbalu, u kterého jsem vydržel od žáků přes dorost, A i B mužstvo, starou gardu až do nedávna, kdy jsem po 13 letech ukončil trenérskou činnost. Dnes už si s hrdostí užívám roli táty na tribuně a fandím klukům, ať už běhají po trávníku, nebo v hale.

Chodíte tedy jen fandit a už si nejdete zakopat?

Proběhnout se za mičudou láká asi každého, kdo k tomu přičichl, zvlášť když vidím ten krásný trávník a jak se areál zvedá. Studoval jsem i FTVS a vyzkoušel si tak i jiné sporty, což mě s věkem přesměrovalo k všestrannějšímu pohybu a kopačky zatím odpočívají. Ale nikdy neříkej nikdy, ta touha tam pořád je.

Fotbalový areál v Letkách se postupně vylepšuje. Čí je to zásluha?

Je tu parta nadšenců, kteří se o areál starají a udržují ho. A to nejen pro sportovce, ale i pro diváky. Ale hlavně pro děti a mládež. Naše společná snaha dostat děti od obrazovek, aby se vrátily na hřiště mezi skutečné kamarády a opustily ty virtuální, by měla být větší. Radnice také pravidelně posílá peníze. AFK Libčice patří mezi největší sportovní oddíly a město samozřejmě poskytuje finance, ale ty víceméně pokryjí jen provoz. Přitom by se areál mohl vylepšit daleko víc a podle mého názoru by si zasloužil větší investice, k čemuž za poslední čtyři roky nedošlo.

Je však fotbalové hřiště dost využívané?

Díky vedení AFK tu máme možnost vidět i mužstva z vyšších soutěží, dokonce i mezinárodní utkání a různé turnaje. Další rozvoj areálu AFK je tedy na místě. Určitě a víc by napověděla konkrétní studie a návrh řešení k rozšíření a modernizaci areálu, který je městským majetkem. Místo toho se ale zadávají všemožné studie a architektonické návrhy lokalit, které kolikrát ani nejsou ve vlastnictví města, což mi hlava nebere.

A co areál plovárny? Nezasloužil by si také modernizovat?

Ano, to je další městský majetek, který má velký potenciál a nic se s ním neděje. Rád bych, aby se to změnilo. Potřebujeme nejen sportoviště, ale i zázemí pro kulturní akce, koncerty a myslím si, že plovárna je ideálním místem. Již dříve vznikla studie včetně umístění multifunkční haly, ale pak to usnulo a nejmenovaná projekční kanceláři navrhla nafukovací halu na Sokoláku.

Jak se díváte na losí kritiku, že minulá vedení města se utápěla v klientelismu?

Tato a podobná prohlášení jsme od opozice v minulosti poslouchali stále. Nepřekvapuje mne ale, že po změně na radnici najednou prohlášení utichla a rázem se hmatatelně přenesla do reality. Je očividné, kam putují dotace, komu se zadávají studie a pro koho se mění územní plán. Snad je to dostatečně vidět, i když to dobře skrývají. Věřím, že si každý udělá vlastní úsudek a ve volbách si vybere správný směr pro rozumný rozvoj.

Pojďme k příjemnějšímu tématu – jak jste strávil letošní léto?

Převážně pracovně. Přes prázdniny jsme realizovali kompletní rekonstrukci a nástavbu jedné základní školy, což kvůli termínu vyžadovalo maximální nasazení. Samozřejmě si ale rád najdu čas na rodinu, psa, zahradu a vyjížďku na motorce, kde si skvěle dobíjím baterky.

Rozhovor vyšel v FAKT — Srpen 2026.