Josef Rous

Pepa Rous je poctivý hospodář

Kdo by neznal Pepu Rouse, jen málokdo si pravidelně nechodí do Chýnova pro vajíčka, farmářské výrobky či krmnou směs. Je to starousedlík a pravý patriot.

Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech a málokterá rodina se tomu vyhne. Sám jsi se musel ujmout gruntu v mladém věku po tragické smrti svého táty. Kolik ti bylo let?

Přesně 25 let a 14 dní a bylo to nejtěžší období v mém životě. Naštěstí jsem měl kolem sebe lidi, kteří mi moc pomohli. Hlavně maminku a mou sestru. Ale i ostatní farmáři mi vyšli vstříc například pan Miller a pan Bačina, dokonce i zemědělské družstvo na Tursku, kde jsme získali v restituci rodinné pozemky. V tom jsem měl strašnou kliku a bez všech těch lidí bych nebyl tam, kde jsem.

Jak dlouhou má vlastně Rousova rodinná farma tradici?

Naši předci tu hospodařili už v druhé polovině 19. století. Stodola a chlév se stavěly kolem roku 1883. Pak nám statek v roce 1951 sebrali komunisté, a když nám ho v devadesátkách vrátili, byl úplně zdevastovaný. Ale to už je třicet let a teď jsem hrdý, že farma dobře funguje. A taky se hodně změnilo zemědělství.

Co přesně je jiné?

Dost práce zastane moderní výkonná technika, která částečně nahradí lidskou práci. Dnes už s úsměvem vzpomínám na naše začátky. Na druhou stranu hrozně přibyla byrokracie a vstupem do EU přišly různé nesmyslné povinnosti. Zákony a vyhlášky se mění stále, ale naštěstí existují firmy, které se tím zabývají.

Jaká je letošní úroda? Projevilo se toto suché a horké léto na sklizni?

My zemědělci žijeme s počasím každý den. První, na co koukám hned po ránu, je počasí a kdy bude pršet. Máme sice dobrou mechanizaci, ale pořád jsme totálně závislí na tom, jestli zaprší včas a dostatečně. Letos pršelo fakt málo a úroda byla o dost menší než v předešlých letech. Hlavní problém jsou však výkupní ceny zemědělských komodit, které ani zdaleka neodpovídají nákladům.

Jakou plochu vaše farma obhospodařuje?

Momentálně obděláváme 280 ha orné půdy, což je pro představu hodně přes třetinu celé plochy Libčic a hlavními plodinami jsou pšenice, řepka, jarní ječmen pro sladovnické účely, hrách a kukuřice. Hospodaříme na polích od Dolan až po Lichoceves. Vedle zemědělské produkce chováte slepice. Nabízíte více druhů čerstvých vajec. Čtvrtým rokem máme i vejce z volného chovu. Slepičky jsou v takovém inteligentním kurníku, aby měly prostor a travnatý výběh. Vedle toho chováme bílé slepice Dekalb white na podestýlce, které mohou volně pobíhat po hale, hrabat a pelešit se a snášejí bílá vajíčka do voliérových hnízd. S technologií obohacených klecí letos končíme, protože od nového roku bude možné chovat nosnice pouze ve voliérách nebo v kurnících s výběhem. Příští rok již potřetí budeme měnit technologii. A během podzimu rozšíříme venkovní chov o další kurník.

Baví vás hospodařit?

Já neměl jinou volbu, ale tuhle práci mám rád. Poslední dobou mě baví víc starat se o zvířata než práce na poli. Asi je to tím, že zvířata vám dělají radost a na polích se v posledních letech projevuje velké sucho a tlak škůdců. Všechny účinné látky se postupně zakazují a koukat na to, jak úrodu ožírají škůdci a drtí choroby a nemoct s tím nic dělat, je depresivní.

Ten, kdo k vám přichází na nákup, může obdivovat exotické ptactvo. To je váš koníček?

Ano, už dlouho. Chovám papoušky od třinácti, zhruba od roku 1987 a s malou přestávkou to bude příští rok 40 let. Většinou to jsou australští papoušci a pár druhů jihoamerických.

Jste členem výboru pro rozvoj města, kde se probírají rozvojové záměry. Jste s dosavadním vývojem spokojený?

Je to pro mě obzvlášť veliká zkušenost, ale uvažoval jsem, že toho nechám. Tvoří se velkolepé studie a nikdo se neptá majitelů, jestli se změnami souhlasí. Kdybych na radnici byl já, nejdřív bych se domluvil se soukromými vlastníky a teprve pak bych něco navrhoval. Nemůžete nikomu diktovat, co bude stát na jeho pozemku. Tohle mi hlava nebere. Ty studie stojí ohromné peníze a reálný výsledek bývá minimální. Sám jsem to zažil na vlastní kůži při výsadbě stromů v Letkách. Až z dopisu jsem se dozvěděl, že se má sázet i na mých pozemcích, a volali mi moji propachtovatelé pozemků, co se to děje. A tím celý projekt skončil, stromy se vysázely jen na pozemcích města.

Kdy jste si naposledy vyrazil někam mimo práci a pole? A kam?

Začátkem srpna hned po sklizni jsme si udělali s manželkou čtyřdenní výlet na Šumavu. Malý hotel v Českých Žlebech mi doporučil kamarád a už jsme tam byli počtvrté. Svatý klid a málo lidí, moc se nám tam oběma líbí. Dřív to nešlo, ale teď jsou dcery dospělé a postarají se mezitím o farmu.

Rozhovor vyšel v FAKT — Srpen 2026.